Nekrolog: Velikán české dogmatické teologie zemřel
Dne 18. května 2025 zemřel kněz, teolog a profesor Ctirad Václav Pospíšil, který zanechal nesmazatelnou stopu v české katolické teologii.
Narodil se 4. března 1958 v Trnavě na Slovensku. Frekventoval Střední všeobecně vzdělávací průmyslovou školu elektrotechnickou v Praze. Po maturitě vstoupil do České provincie svatého Václava Řádu menších bratří a přijal řeholní jméno Václav. V 80. létech pracoval v různých zaměstnáních v Praze a v Liberci. Souběžně s tím žil v řeholní komunitě a studoval na tajném františkánském institutu, později se zde stal asistentem-vyučujícím. Prodělal vyšetřování a výslechy ze strany StB. Na kněze byl vysvěcen 28. února 1988 na Slovensku tajným biskupem Peterem Dubovským. Svou primici sloužil v noci za zavřenými dveřmi v kostele v Bezdědicích na Berounsku.
Po sametové revoluci došel do Říma, kde v letech 1990–1995 studoval na papežské univerzitě Antonianum. Zde obhájil dizertaci na téma teologie kříže u sv. Bonaventury z Bagnoregia a získal doktorát z teologie. Po návratu do vlasti začal vyučovat dogmatickou teologii na CMTF UP v Olomouci. Zde v roce 1997 obhájil habilitační práci a byl jmenován docentem pro zmíněný obor. V roce 2001 se stal vyučujícím na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy a proběhlo úspěšné řízení ke jmenování profesorem. Záhy začal profesor Pospíšil působit i na pražské Katolické teologické fakultě. V roce 2013 odešel od františkánů a byl inkardinován do pražské arcidiecéze. Na třetí českou katolickou fakultu, a to v Českých Budějovicích, nastoupil na podzim 2018. Jeho akademická dráha trvala bez jednoho semestru třicet let.
Prof. Pospíšil byl bezesporu geniální myslitel – s jasným, logickým myšlením, propojujícím souvislosti, které dokázal srozumitelně sdělovat jak literární formou, tak svým přednášením. Dospěl k četným originálním inspiracím nejen v českém, ale i mezinárodním kontextu. Patřil k velkým znalcům Bonaventurova díla a vytvořil několik hesel pro italskou edici Dizionario bonaventuriano (Padova 2021).
Byl nadměrně plodným spisovatelem – napsal přes 40 monografií. Knihy o dogmatickoteologické metodě, christologii a trinitární teologii sloužily a slouží jako učební texty studentům tří našich katolických teologických fakult. Další knihy se týkají dialogu s přírodními vědami, dějin české dogmatiky, dále témat historických – osobností M. Jana Husa a T. G. Masaryka, problematiky vztahu katolické církve a svobodného zednářství, naposledy pak 1. nikajského koncilu. Drobnější práce propojující dogmatiku se spiritualitou prezentují hymnus Filipanům, prolog Janova evangelia a Kristovo utrpení v Janově evangeliu. Je autorem bezpočtu odborných a popularizačních článků. Hojně překládal nejrůznější teologické texty, od monografií až po dokumenty, zejména od Mezinárodní teologické komise.
Prof. Pospíšil byl též vynikajícím pedagogem, který dokázal zaujmout, strhnout, ale i iritovat. Pro lepší názornost a zapamatování používal novotvary a vtipná úsloví. Kromě výuky na teologických fakultách přednášel na českém institutu františkánských studií a při mnohých jiných příležitostech – seznam čítá 433 přednášek, tu poslední měl ještě letos v dubnu.
Získal řadu ocenění, byl členem vědeckých rad na zmíněných teologických fakultách i Akreditační komise Ministerstva školství České republiky. Od května 1997 do 2013 byl řádným členem České sekce Evropské společnosti pro katolickou teologii. Inicioval založení odborného časopisu Studia theologica nebo popularizačního internetového časopisu Živá teologie. Nejen právě vyjmenovanými aktivitami přispíval k obnově české katolické teologie po Druhém vatikánském koncilu, formoval novou generaci bohoslovců a laiků studujících teologii. Teologie mu vždy byla vědou pro život, žitou spiritualitou.
Odešel po krátké a těžké nemoci a je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Slova, která si zvolil na své parte, osvětlují něco z jeho životní poutě: Bonum certamen certavi, cursum consumavi, fidem servavi (2 Tim 4,7).
Objem a kvalita toho, co zanechal na poli české dogmatické teologie, nejpravděpodobněji nemá obdobu za více než dvě stě let existence zmíněného oboru. S vděčností a modlitbou se s ním loučíme a české církvi přejeme, aby jím zaseté semeno Božího království přinášelo užitek časný a věčný.
Veronika Řeháková, Ph.D.
Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích